Jízda v zimě

1. Úvod
2. Tipy a rady
3. Jízda v zimním období

Jízda v zimě

Pomaleji než v létě, opatrněji, obezřetněji.

Kdybychom chtěli shrnout veškeré „zimní“ tipy a rady do jednoho krátkého lakonického vyjádření, znělo by asi právě takto. A nebyli bychom daleko od věci, protože k zimnímu období patří jízda ve zhoršených podmínkách, ať už jde o viditelnost, přilnavost, nebo výskyt řidičů, kteří jedou nebezpečně blízko limitu. A právě snížení rychlosti a vyšší opatrnost mohou být nejjednoduššími metodami, jak předejít problémům.

Buďme konkrétní. Pokud budeme brát zimní období jako čas, kdy je nízká přilnavost na komunikaci, tak ano, všechno, co známe o jízdě jako takové, tady platí dvojnásob a za nižších rychlostí. Vedení pohledu, předvídavost, a tak dále.

Jsou tady jistá specifika: a už našim studentům radíme hlídejte si teploty již pod +4°C, nechráněné otevřené ůseky, prudký nárazový vítr....

Poznali jste - předpokládáte, že komunikace klouže > dobrá > ovšem to neznamená, že všude stejně. Pokud svítí slunce a silnice se i v zimním čase zdá suchá, tak v lese, kam sluneční paprsky nedopadnou tak snadno, můžeme nečekaně narazit na námrazu či sněhové jazyky.

Také u mostů platí, že promrznou rychleji než komunikace „v kontaktu se zeminou,“ a tak je třeba dávat si pozor na sníženou přilnavost.

Mezi poli může být navátý sníh. A pokud slunce prohřívá asfalt na rovném volném úseku a zdá se relativně sucho, v okamžiku, kdy se objeví kolem cesty stromy, může v jejich stínu zůstávat na komunikaci námraza.

V zimním obdobi je větší část dne tma než během zbytku roku, takže všechno to, co víte o jízdě za snížené viditelnosti, platí a je třeba si na to dávat pozor. Přebíhající zvěř, větve spadlé pod tíhou sněhu, děti jdoucí ze školy (odpolední vyučování skončilo, ale venku už není vidět na krok).

Na místě připomenout si přetáčivou a nedotáčivou jízdu, oba tyto dva úkazy mohou nastat mnohem rychleji na sněhu než na letním suchém asfaltu. Pro ty, kteří mají jízdu autem jen jako nutnou součást života, tady asi „povinná četba“ může skončit s tím, že je třeba dát nohu z plynu a pokud nasněží, tak radši nevyjíždět.

Rozumný řidič při řízení na sněhu nezmatkuje, jezdí bezpečně, a pokud je k tomu vhodný čas a místo ( ideálně uzavřená plocha ), s první sněhovou nadílkou potrénuje a pobaví se.

Obecně platí, že důležitá je plynulost to znamená v praxi, nejezděte stylem brzda-plyn, přesněji řečeno snažte se chovat tak, jako by vaše auto nemělo brzdy. Plně využívejte setrvačnost, ale pozor na brzdění motorem a podřazování je potřeba CIT CIT CIT a zase CIT. Pokud nemáte nacvičeno brždění podřazováním již z praxe, bez takzv. cukání (v autoškole u necitlivého brždění používáme termín: KLANÍME SE), a už to hodně klouže, raději vymáčkněte spojku a zpomalujte bez podřazování, ať nehrozí, že si neopatrným podřazením zablokujete kola a takzvaně vozidlo utrhnete.

Buďte citliví. Neškubejte volantem a buďte jemní s pedály. Pouštějte citlivě spojku, jemně brzděte a s plynem zacházejte velmi opatrně. Raději jezděte na vyšší převodové stupně v nižších otáčkách, ale pozor u přeplňovaných motorů na turboefekt - náhlý příval točivého momentu, kdy se nadechnou turba, je nebezpečný i pro zkušeného řidiče.

Předokolky

Nejbezpečnější možnost pohonu je pomocí přední nápravy. Pokud dojde ke krizové situaci, tak nastupuje vrozená nedotáčivost, která je pro většinu řidičů bezpečnější k zvládnutí než přetáčivost. Pokud jedete optimální rychlostí, je všechno v pořádku. Přeženete-li to, auto začne po tečně vykukovat předkem víc než je zdrávo. Řešení? Sundat nohu z plynu, srovnat kola, když auto zpomalí a znovu získá grip, tak pomalu a s citem zabrzdit, nebo zatočit. Platí pro situace, kdy v protisměru není auto / strom / lampa / rybník / zábradlí / chodec....... Pak je to totiž problém a východiskem může být „poslat“ auto někam do místa bezpečnějšího dopadu a přijatelné škody.

Pokud se chcete v zimě s předokolkou na sněhu bavit, je to obtížnější než s ostatními druhy aut, protože vše (zatáčení, brzdění, pohon) musí obstarat jedna náprava. U předokolek více než u ostatních aut platí, že je třeba trénovat odhadovat limity auta, nacvičovat optimální nájezdové rychlosti, trénovat pokročilé řidičské techniky.

Zadokolky

Ačkoli v lidech vyvolává pohon zadních kol obavy, nemusí to být zrovna špatný druh pohonu na zimu. Většina moderních aut už má hmotnost rozdělenou půl na půl mezi nápravy, takže vzadu máte dostatek trakce a především vám pomáhají elektronické bezpečnostní systémy. Přesto je důležité pamatovat na pár základních pouček. A vynechme teď takové základy jako správné sezení za volantem a vedení pohledu.

Především pamatujte na to, že se na sněhu a ledu všechno odehrává v mnohem nižší rychlostech. Auto pod vámi bude trochu plavat, ale NEsnažte se ho přeprat, dovolte mu mírný prokluz, ono si samo najde cestu a volantem vám jako by napoví, kam máte kroutit. Buďte napřed - jestli se jdete projet pro radost a chcete odhalovat přednosti pohonu zadních kol, musíte být tak čtvrt otáčky volantem napřed.

Jste v zatáčce a chcete se trochu sklouznout? Když přidáváte plyn, nečekejte na přetáčivý smyk a hned točte volantem proti zatáčce - stačí trochu, budete pak mít mnohem lepší kontrolu nad autem. Tu rovnováhu, co už je moc a co málo, si samozřejmě musíte objevit sami - každé auto se chová jinak. A hlavní je… že nesmíte ubrat! Častá chyba je, že řidič se při přetáčivém smyku lekne a prudce ubere plyn v momentě, když už dal tkzv."kontra". Auto se pak obvykle přehoupne na druhou stranu a už s tím toho moc udělat nejde. Po lehkém přidání plynu, když začnou zadní kola klouzat, neubírejte - jen korigujte volantem a zároveň balancujte plyn. Zadní kola potřebují mít přísun síly, aby mohla dál klouzat.

Mějte únikovou cestu. Najděte si odpovídající plochu a vždy hledejte místo, kam můžete s autem "uniknout", když se něco pokazí. Pozor!!!!, ale na vedení pohledu - nikde neplatí zlatá poučka "Kam koukám - tam jedu" víc než při driftování a jízdě na hraně (nebo za ní).

Čtyřkolky

Neřešme teď SUV s pohonem všech kol, neboť ta jsou (většinou) tak těžká, že jízda s nimi je limitována a podřízena právě jejich hmotnosti. Pneumatiky mají omezenou přilnavost a pokud se pohrnete na čerstvém prašanu do zatáčky s dvoutunovým SUVčkem stopadesátkou, nepomůže Vám ani pohon všech kol, museli byste mít pásy jako TANK, aby jste oblouk vykroužili.

Takže pojďme na lehčí sedany sportovního typu. Jízda s nimi je podobná té se zadokolkami, ovšem s tím, že pokud dojde k prokluzování kol, tak samozřejmě všech. Na přední nápravě je cítit větší jistota, ovšem někdy také značná nedotáčivost. Podle typu pohonu lze či nelze zadek auta utrhnout do driftu a klouzat se všemi čtyřmi koly vyžaduje větší umění. A také vyšší otáčky na všech kolech. Tam, kde u zadokolky stačilo „jen“ protáčet kola vzadu, čtyřkolka ztrácí přilnavost na kolech všech. Záleží na daném typu 4x4. Pokud umí systém pracovat s přenášením točivého momentu mezi nápravami, může auto s pohonem všech kol fungovat víceméně jako zadokolka a pak jsou instrukce k jízdě identické jako v předchozích odstavcích. Pokud máte pohon 50:50, pak jízdy smykem vždy bude zahrnovat protáčení zadní i přední nápravy. Auto je pak potřeba dostat do smyku všech kol přísunem výkonu na všechna kola, možností je destabilizovat zadek auta skandinávských švihem nebo pomocí ruční brzdy a pak nastoupit s razantní (ale ne přehnanou!!!) akcelerací.

Opět je potřeba zmínit plynulost, znovu je potřeba říct, že většina aut s pohonem všech kol (s výjimkou třeba Audi R8, Lamborghini, VW Passat 3,6 V6 a tak podobně) má turbo a nechá ho fouknout v nejméně příhodnou chvíli a auto destabilizuje. Naopak nastane-li turbodíra, tak se kola dostatečně neroztočí a žádné klouzání nenastane. Auto jede tam, kam směřujete přední kola. Pak prásk, turbo oživne, točivý moment nateče na všechna kola a ta se nečekaně utrhnout.

Auta s pohonem všech kol nabízejí možná větší jistotu při jízdě v zimě, ale také díky této „jistotě“ leží jejich limity mnohem dál. ALE JSOU VELICE TENKÉ!!!!!. Kde se předokolka hrne po předku ven a zadokolce utíká kufr do boku, 4x4 jede, jede, jede a BUM. Krize je tady.